THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
FEN jsou jedním ze zástupců momentálně dosti populární odnože black metalu kombinované s „post“ vlivy, ať už si pod tím představujeme cokoliv. Na tom by ani nebylo nic až tak zvláštního, vždyť podobně hraje v současnosti již skoro každá druhá kapela, které se o černý kov byť jen otře. Podstatné však je, že Britové spadají do toho spektra, o které by se měl případný posluchač zajímat. Že se jedná o poměrně zajímavou záležitost, naznačuje už samotný název - FEN podle tamějšího bažinatého regionu zvaného The Fens. A podobně jako tato místa, je i muzika kapely načichlá mlžným oparem, přitažlivou atmosférou a tajemnem. Blackmetalové pasáže se zde poměrně přirozeně mísí s náladovým post-rockem i značně melancholickými prvky, což zní už samo o sobě docela lákavě. Jenom je škoda, že kapela nevyužila svůj potenciál až do úplné mrtě – bude sice zajímavé sledovat, jakým směrem se vydá, ale některých nepovedených záležitostí (např. snad až příliš zastřený zvuk) je na této desce škoda.
7,5 / 10
Monuments to Absence (2023)
The Dead Light (2019)
Winter (2017)
Carrion Skies (2014)
Dustwalker (2013)
Epoch (2011)
The Malediction Fields (2009)
Ancient Sorrow (EP) (2007)
predchozi EPcko bylo skvele, toto mi moc nesedlo
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.